Lawya

Zpět na blog

Fenomén dnešní doby zvaný home office

Fenomén dnešní doby zvaný home office

Práce z domova je bezesporu oblíbenou alternativou k obvyklému způsobu výkonu práce, neboť může přinést mnoho výhod, a to jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele. Není to však pravidlem. Práce z domova má také svá úskalí, která si musí zaměstnanci i zaměstnavatelé před sjednáním tohoto typu úvazku uvědomit a důkladně je zvážit.

Homeworking, home office nebo teleworking?

Rozlišujeme dva základní druhy práce z domova, a to podle toho, v jakém rozsahu k ní dochází. Pokud zaměstnanec pracuje převážnou část doby z domu, označuje se běžně takový způsob výkonu práce běžně jako homeworking.  V případě že zaměstnanec pracuje z domu pouze příležitostně a z větší části pracuje na pracovišti svého zaměstnavatele, jedná se o tzv. home office. Existují však ještě i další formy, např. teleworking, kdy zaměstnanec pracuje kdekoliv, kde mu to zrovna vyhovuje (např. v kavárně nebo v parku na dece).

Pouze jedno ustanovení § 317

Přestože se práce z domova rozmáhá v poslední době stále více, v rámci zákoníku práce se jí prozatím věnuje pouze jedno ustanovení, a to § 317. Tento paragraf stanoví, že na zaměstnance, který nepracuje na pracovišti svého zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, se nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.

Zaměstnanci dále při jiných důležitých osobních překážkách v práci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, dále mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek. Ve všech ostatních aspektech se však zákoník práce uplatní jako na zaměstnance, který vykonává práci na pracovišti svého zaměstnavatele. Definičními znaky ve smyslu zákoníku práce jsou tedy práce mimo pracoviště zaměstnavatele a skutečnost, že pracovní dobu si zaměstnanec rozvrhuje sám. 

Vše je na domluvě

Možnost vykonávat práci ze svého bydliště je možné sjednat pouze na základě vzájemné dohody se svým zaměstnavatelem, jelikož místo výkonu práce je podstatnou náležitostí každé pracovní smlouvy. Pokud je sjednáno, že zaměstnanec bude pracovat pouze na pracovišti zaměstnavatele, nemůže zaměstnavatel v žádném případě nutit zaměstnance, aby pracoval z domu a zaměstnanec zároveň nemůže bez dohody se zaměstnavatelem práci vykonávat jinde, než je sjednáno v pracovní smlouvě.

Dvě strany mince

Co se týče samotných výhod tohoto způsobu výkonu práce, na straně zaměstnance jde především o skutečnost, že si sám rozvrhuje pracovní dobu podle svých potřeb, což přináší značnou volnost, a dále, že odpadnou časové a finanční náklady na dojíždění za prací, které mohou být v některých případech značné. Z pohledu zaměstnavatele je zejména výhodné, že mu odpadají náklady na zajištění pracovního místa a vybavení pro zaměstnance.

Jak již však bylo řečeno, práce z domova však nepřináší pouze výhody, ale i nevýhody. Jako první je na místě zmínit, že práce z domu není vhodná pro každého člověka. Musí jít o člověka, který umí zodpovědně nakládat se svým časem takovým způsobem, aby splnil své pracovní povinnosti řádně a včas. Pro člověka, který o sobě ví, že má tendenci odkládat pracovní úkoly na poslední chvíli a který je snadno vyveden z koncentrace, proto práce z domu nepředstavuje nejvhodnější způsob výkonu práce. Z pohledu zaměstnavatele může zase představovat problém, že ztrácí určitou kontrolu nad svým zaměstnancem.

Odměňování a bezpečnost práce

Jak již bylo uvedeno, zaměstnanci pracujícímu ze svého bydliště nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek. Pokud jde o příplatek za práci v noci a v sobotu a neděli, použijí se ustanovení zákoníku práce klasicky a zaměstnanci tedy za práci v tuto dobu přísluší příplatky.

Z pohledu zaměstnavatele je tedy vhodné sjednat si, že zaměstnanec nebude pracovat v noci ani o víkendu, aby mu nemusel tyto příplatky platit. Dále také musí být zachována maximální přípustná délka pracovní doby, která podle zákona nesmí přesáhnou 40 hodin týdně (s výjimkou práce přesčas).  Zaměstnavatel by tedy neměl zaměstnanci přidělovat více pracovních úkolů, než je možné reálně v této době splnit.

Z pohledu zaměstnavatele je práce z domu problematická také z toho hlediska, že musí plnit povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany při práci. Nejvíce komplikovanou oblastí je poté ze strany zaměstnance zřejmě otázka pracovních úrazů, zejména prokazování skutečnosti, že k pracovnímu úrazu došlo v pracovní době a v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Autor: Mgr. Jakub Hanák a JUDr. Michal Šilhánek

Máte zájem o naše služby?

Napište nám

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.