Každý rodič má vyživovací povinnost vůči svým dětem, která trvá do doby, než jsou schopny se samy živit. V případě rozvodu manželství plní rodiče tuto povinnost prostřednictvím výživného neboli alimentů, zpravidla se jedná o opakované měsíční splátky finanční povahy, na jejíž výši se rodiče buď dohodnou, nebo ji stanoví soud.
Co se týče stanovení výše výživného, zákon přímo neurčuje žádnou horní ani spodní hranici. Pokud se tedy rodiče jsou na výši schopni domluvit, ve většině případů soud takovou dohodu schválí, je-li v zájmu dítěte. Je tedy zřejmě, že se jedná o tu snazší a pro rodiče mnohdy i přívětivější variantu.
Pokud rodiče však ohledně výše výživného nedomluví, či je jejich dohoda zjevně proti zájmům dítěte, stanoví výši výživného soud. Soud při stanovení výživného vychází především z § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Současně má být životní úroveň dítěte dle článku 27 Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 taková, aby byl zajištěn jeho nezbytný tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Pro sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného vydalo navíc Ministerstvo spravedlnosti Doporučující tabulku výživného, na jejímž základě si každý může přibližnou výši výživného jednoduše spočítat sám na základě svých příjmů. Užitečné informace včetně kalkulačky výživného a metodiky k výpočtu výše výživného lze dohledat na webu Ministerstva spravedlnosti https://vyzivne.justice.cz/.
Na výši výživného má ve většině případů však vliv více faktorů než pouhý příjem rodiče; ten se navíc může v průběhu času měnit.
NAŠE DOPORUČENÍ
V případě, že rodič bez vlastního zavinění (např. z důvodu vážné nemoci) ztratí nebo omezí svůj příjem, může soud požádat o snížení výživného. Soud pak posuzuje, zda se jedná o natolik závažnou změnu, která ovlivňuje schopnost hradit výživné.
V praxi se mnohdy lze setkat se situací, kdy rodič s vyživovací povinností zamění své dosavadní zaměstnání za méně výhodné a v důsledku toho požaduje buď snížení výše svého výživného či zvýšení výše výživného druhého rodiče, v závislosti na tom, který z rodičů má dítě převážně v péči.
K této problematice vydal Nejvyšší soud dne 19. 10. 2016 sjednocující stanovisko pod sp. zn. Cpjn 204/2012, na základě kterého by soudy při určování rozsahu vyživovací povinnosti neměly vycházet pouze z faktických příjmů rodiče, ale v odůvodněných případech i z příjmů, kterých by rodič mohl dosahovat, jestliže by se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, nebo jestliže podstupuje nepřiměřená majetková rizika (tzv. potenciální příjem). Nejvyšší soud tak rozvádí povinnost zakotvenou v § 913 NOZ, ke které dále uvádí: „splnění podmínek uvedených v ustanovení § 913 odst. 2 o. z. (dříve ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině) lze usuzovat zejména tam, kde povinný dlouhodobě vykazuje účetní ztrátu, jestliže byl opakovaně sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, vyhýbá se nabízené práci odpovídající jeho věku, zdravotnímu stavu a vzdělání, zavinil, že mu nevznikl nárok na invalidní důchod pro nesplnění doby pojištění, vzdal se bezúplatně či za zjevně nepřiměřeně nízkou úplatu nemovitosti či jiné věci vyšší majetkové hodnoty, z níž mohl mít majetkový prospěch, či podílu na ní apod.“
Jelikož je pro rozsudek dle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nemůže soud vycházet z příjmů, kterých rodič před vzdáním se výhodnější zaměstnání dosahoval. Za správný je považován postup, kdy soud vychází z příjmu, kterého by s ohledem na jeho skutečné schopnosti a možnosti, dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a situací na trhu práce, mohl v době vyhlášení rozsudku dosahovat.
Záměna zaměstnání za méně výhodné však nemusí jít vždy nutně na újmu rodiči, který tak učiní, ale to pouze za předpokladu, že k tomu měl vážný důvod. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1969, sp. zn. 8 Cz 23/69 bylo deklarováno, že „zjistí-li soud, že rodič změnil dosavadní zaměstnání za méně výhodné, zkoumá pečlivě, zda se tak stalo z důležitého důvodu (např. ze zdravotních důvodů, z důvodu odchodu rodiče z funkce, pro jejíž výkon nemá kvalifikaci, z důvodu organizačních změn, z důvodu změny bydliště); není-li tomu tak, vychází z příjmů rodiče před změnou zaměstnání.“ Je tedy zřejmé, že soudy vycházejí z ustálené soudní praxe s výjimkou toho, že již nevychází z příjmu rodiče před změnou zaměstnání, nýbrž z příjmu potenciálního, popsaného výše.
Kromě důvodů uvedených soudem v rozsudku může být za oprávněné vzdání se vyššího příjmu považována i skutečnost, že rodič začíná soukromě podnikat. K tomu např. rozsudek Okresního soudu v Nymburku ze dne 2. 5. 1995, sp. zn. P 81/95, jež byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. 20 Co 582/95, kdy soudy nesprávně vycházely z vyššího příjmu, kterého otec dosahoval u posledního zaměstnavatele, kde pracovní poměr ukončil dohodou, neboť chtěl právě soukromě podnikat.
NAŠE DOPORUČENÍ
Pokud máte v plánu změnit zaměstnání nebo začít podnikat, zvažte, zda budete dosahovat srovnatelného příjmu jako dosud. Pokud se výše příjmu výrazně (a bezdůvodně) sníží, může soud posuzovat jako výši příjmu právě předchozí výši bez ohledu na změnu.
Soudní praxe vychází rovněž z toho, že nebude-li v řízení o výživném ovládaném vyšetřovací zásadou zjištěn důvod, pro který byl ukončen pracovní poměr dohodou a v rámci této skutečnosti dojde ke snížení příjmů rodiče, nelze bez dalšího dovodit, že povinný rodič se bez vážného důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání.
Dalšími faktory, které mají vliv na výši výživného, jsou např. počet vyživovacích povinností rodiče, jeho majetek, individuální potřeby každého dítěte v souvislosti s jeho zdravotním stavem či nadáním, nebo také to, jakým způsobem se oba rodiče podíleli na dosavadním chodu domácnosti a péči o dítě.
Soud však vždy vychází z povahy konkrétního případu a nelze tedy s jistotou určit, který důvod bude zpravidla považován za dostatečně vážný a který nikoli. V otázkách výživného je nezbytné primárně sledovat zájmy dítěte.
