Uzavřením manželství vzniká manželům vzájemná vyživovací povinnost, jejíž rozsah určuje § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) tak, že manželé mají mít zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.
Výživné mezi manželi je institut, který má vyrovnávat nerovnosti v hmotném zajištění mezi manželi. Předpokladem pro jeho formální uplatnění není pouze skutečnost, že jeden z manželů není sám schopen zajišťovat své potřeby, postačí totiž, že přestože své potřeby schopen zajišťovat je, je tomu tak v rozdílné míře oproti manželi druhému.
Vyživovací povinnost po celou dobu trvání manželství
Vyživovací povinnost trvá po celou dobu manželství, resp. až do doby právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství. Zákon však nepamatuje na situace, kdy přestože spolu manželé již nežijí, jejich manželský svazek trvá nadále – i v těchto případech totiž platí zásada stejné hmotné a kulturní úrovně a manžel, který vydělává méně než druhý, se výživného může domáhat, přestože s druhým manželem netvoří ani společnou domácnost. Z těchto důvodů našim klientům vždy klademe na srdce, aby pokud se svým manželem již nežijí a rozvratem jejich vztahu s nemožností nápravy jsou si jisti, nadále v takovém manželském svazku nesetrvávali. Čím déle budete totiž čekat, tím bude rozvod komplikovanější a pro jednoho z manželů mnohdy i po finanční stránce subjektivně nespravedlivý.
Za důležité považujeme rovněž zmínit, že v případě domáhání se nároku na výživné soudní cestou, je možné jej přiznat nejdříve ode dne zahájení soudního řízení[1], tj. ode dne doručení návrhu na přiznání výživného soudu. Toto je poměrně zásadním rozdílem oproti výživnému k nezletilým dětem, které lze žádat i zpětně.
Domáhání se výživného u soudu
I přes absenci výslovné právní úpravy je v případě, že jsou příjmy manželů rozdílné a tito se nejsou schopni na finančních záležitostech dohodnout, možné, aby se ten z manželů, jehož příjmy jsou značně nižší, domáhal nároku na výživné u soudu. Soud v rámci řízení přihlíží zejména ke skutečnostem jako jsou příjmy obou manželů, odůvodněné výdaje a péče o děti a domácnost.
Řízení o vyživovací povinnosti mezi manželi je řízením sporným a důkazní břemeno nese žalobce (oprávněný z manželů), toto řízení je zároveň dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., České národní rady o soudních poplatcích osvobozeno od soudního poplatku[2].
Konkurence vyživovacích povinností
Pokud nastane situace, kdy v úvahu připadá více vyživovacích povinností, konkrétně např. vyživovací povinnost vůči dítěti, má vyživovací povinnost mezi manželi přednost. Za trvání manželství jsou totiž jiné osoby, jako např. rodiče dětí do 26 let, povinny zabezpečit výživu manžela, tedy jejich dítěte, jen tehdy, kdy to není v možnostech jeho manžela.
Pokud by rodiče svému dítěti, které již uzavřelo manželství, poskytli finanční pomoc, není takové jednání povahy výživného, nýbrž bezúplatného, nenárokového a dobrovolného plnění.[3] Tak bylo deklarováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1969, sp. zn. 1 Cz 52/69: „Vzájemná vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti rodičů vůči jejich vdaným anebo ženatým dětem; pokud tedy rodiče pomáhali navrhovatelce, jednalo se o bezúplatné plnění pouze ve vztahu k ní, které nijak neovlivňuje rozsah vyživovací povinnosti odpůrce k navrhovatelce.“
Rozdíl oproti výživnému mezi rozvedenými manželi
Jedním z rozdílů ve vyživovací povinnosti mezi manželi a vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manželi jsou předpoklady jejich vzniku. Zatímco u manželů postačí rozdílné příjmy, u bývalých manželů musí být naplněna podmínka neschopnosti se sám živit, která má původ v manželství či s ním přímo souvisí.
Hlavním rozdílem v těchto dvou typech vyživovací povinnosti je však z našeho pohledu jejich rozsah. Manželům občanský zákoník přiznává zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň[4], oproti tomu rozvedeným manželům přiznává v § 760 výživné pouze „v přiměřeném rozsahu“ a bývalý manžel má tak v rámci výživného nárok pouze na nezbytné potřeby. Zatímco tedy životní úroveň manželů má být v zásadě stejná, požadovat stejnou životní úroveň i u rozvedených manželů by bylo značně nespravedlivé, z právního hlediska se totiž jedná o osoby sobě si již cizí.
Dalším rozdílem je např. délka trvání vyživovací povinnosti. Zatímco mezi manželi trvá tato povinnost po celou dobu manželství, u bývalých manželů trvá maximálně po dobu tří let od rozvodu, případně do doby uzavření nového manželství ze strany oprávněného bývalého manžela (pokud se tak stalo dříve než po uplynutí doby 3 let od rozvodu).
NAŠE DOPORUČENÍ
Rodinné vztahy mohou být často velmi komplikované, proto se s našimi klienty vždy snažíme dospět nejen k nejlepšímu možnému řešení, ale zároveň i k zachování smírných vztahů s druhou stranou.
S oblastmi rodinného práva, jako jsou právě i vyživovací povinnost, rozvod manželství a s ním související otázky, například péče o nezletilé a vypořádání společného jmění manželů, má naše kancelář řadu zkušeností. V případě, že budete mít jakýkoli dotaz týkající se konkrétní oblasti, či souvisejícího odvětví, neváhejte se na nás obrátit. Rádi se s Vámi setkáme, abychom společně našli vhodné řešení Vaší situace.
[1] § 922 NOZ
[2]Findejs, S., Juřátková, P., Zuklínová, M. a kol. Občanský zákoník – Komentář s judikaturou – Svazek VI – Manželství (§ 655-770). CODEXIS publishing, 2018.
[3] Findejs, S., Juřátková, P., Zuklínová, M. a kol. Občanský zákoník – Komentář s judikaturou – Svazek VI – Manželství (§ 655-770). CODEXIS publishing, 2018.
[4] 697 NOZ
