Prodali jste obraz po babičce a následně jste zjistili, že má několikanásobně vyšší hodnotu? Nebo jste si půjčili peníze na velmi vysoký úrok? V každodenním životě se setkáváme se situacemi, kdy probíhají směny hodnot, které jsou pro jednu ze stran výhodnější – generování zisku je ostatně samotná podstata obchodních vztahů. Co když je ale hodnota věci mnohem vyšší než cena, za kterou byla koupena či prodána?
Pro tyto případy existují v českém právním řádu dva podobné instituty, kterými jsou neúměrné zkrácení a lichva.
Neúměrné zkrácení
Úpravu neúměrného zkrácení nalezneme v § 1793 a násl. občanského zákoníku. O neúměrné zkrácení půjde tehdy, pokud jsou naplněny dva znaky. Prvním je skutečnost, že plnění je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytnula druhá strana. Druhým znakem potom je, že ten, kdo byl jednáním zkrácen, neznal nebo nemusel znát hodnotu vlastního plnění a zvýhodněná strana nevěděla ani nemusela vědět o skutečnosti zakládající hrubý nepoměr plnění. Uvedeno na příkladu, pokud bude prodána věc, jejíž hodnoty si je prodávající vědom, za zlomek této hodnoty, tak již nebude možné se domáhat nároků z neúměrného zkrácení. Stejný následek nastane, pokud ten, kdo získal věc za zlomek její reálné hodnoty, tuto hodnotu neznal a ani nemohl.
Následkem neúměrného zkrácení je oprávnění zkrácené strany požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, pokud ovšem druhá strana nedoplní, oč byla zkrácena se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. Zvýhodněná strana tak má možnost si plnění od druhé strany ponechat a nahradit pouze rozdíl mezi poskytnutým plněním a jeho skutečnou hodnotou. V případě, že se zvýhodněná strana rozhodne takto postupovat, soud nemá pravomoc rozhodnout o zrušení smlouvy. Alternativně může zvýhodněná strana plnění navrátit a soud v takovém případě rozhodne o zrušení smlouvy.
Lichva
Lichva se od neúměrného zkrácení odlišuje tím, že jedna strana zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, přičemž musí být stejně jako v případě neúměrného zkrácení hrubý nepoměr hodnoty plnění k tomu, co poskytla druhá strana.[1] Aby tedy šlo o lichvu, musí obohacená strana vědět o zranitelnosti druhé strany a tu vědomě využít ke svému prospěchu za účelem sjednání hrubě neekvivalentní smlouvy. Typickým příkladem lichvy je činnost tzv. „šmejdů“, kteří při prodejních akcích často zneužívají rozrušení a rozumovou slabost zejména seniorů.
Lichva má ovšem i veřejnoprávní úpravu obsaženou v trestním zákoníku. Její základní definice je téměř identická jako v občanském zákoníku, ale trestní zákoník přidává několik skutkových podstat,[2] při jejichž naplnění je možné pachateli uložit trest zákazu činnosti nebo odnětí svobody až na 8 let.[3] Rozdíl mezi úpravou občanského a trestního zákoníku spočívá zejména v tom, že trestní zákoník vyžaduje úmysl lichváře, přičemž občanský zákoník výslovně vyžaduje pouze vědomost lichváře o nepoměru hodnot plnění a slabosti protistrany.
I nároky z lichvy podle občanského zákoníku se od neúměrného zkrácení liší. V odborné literatuře převažují spíše názory, že takto uzavřená smlouva je relativně neplatná. Ochuzená strana se proto musí neplatnosti aktivně dovolat námitkou vůči druhé straně napadaného jednání, a to v tříleté promlčecí lhůtě.[4] Takto může učinit jak mimosoudně tím, že druhé straně neplatnost jednání namítne a označí v jaké skutečnosti tuto neplatnost spatřuje, tak soudně, kde se může žalobou domáhat prohlášení neplatnosti právního jednání.[5] Souhlasíme ale s názory některých autorů, že se lichva může dostat i do zjevného rozporu s dobrými mravy a v takovém případě může být dovozována neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.[6]
Hranice hrubého nepoměru vzájemných plnění
V předchozích odstavcích jsme několikrát zmínili hrubě neúměrné plnění – kde se ale nachází jeho hranice?
Zákonodárce se rozhodl hranice hrubého nepoměru vzájemných plnění konkrétně neupravovat[7] a je tak nutné si pro jejich nalezení pomoci judikaturou. Relativně nový rozsudek Nejvyššího soudu[8] se přiklonil k pravidlu „zkrácení přes polovic“. To znamená, že za hrubý nepoměr se bude považovat plnění, které je vůči protiplnění v nepoměru o 45 až 55 %. Jedná se však pouze o vodítko a soud se tak od něj může odchýlit, pokud jsou pro to zvláštní důvody. Hodnota plnění se přitom posuzuje dle tržní ceny předmětu plnění, a to k momentu uzavření smlouvy. Ačkoliv se citovaný rozsudek věnuje hrubému nepoměru ve vztahu k neúměrnému zkrácení, tak dle našeho názoru se jedná o stejný hrubý nepoměr jako v případě lichvy, což ostatně opětovně potvrzuje i odborná literatura.[9]
Jak se domáhat nároků z neúměrného zkrácení?
Nárok na zrušení smlouvy z důvodu neúměrného zkrácení je nutno uplatnit žalobou u příslušného soudu,[10] kterým bude nejčastěji okresní soud, v jehož obvodu má žalovaný bydliště.[11] Zkráceným, a tedy osobou oprávněnou k napadení smlouvy, může být jak zcizitel (převedl příliš levně), tak nabyvatel (nabyl příliš draze). Je samozřejmě možné se se zvýhodněnou stranou na kompenzaci za neúměrné zkrácení domluvit a případně jí k tomu vyzvat prostřednictvím předžalobní výzvy. V případě, že druhá strana spolupracovat dobrovolně nebude, zkrácenému nezbyde jiná možnost než uplatnit svůj nárok před soudem. Je ovšem nutné mít na paměti, že právo domáhat se zrušení smlouvy u soudu z důvodu neúměrného zkrácení má v tomto případě zkrácený pouze do jednoho roku od uzavření smlouvy.[12]
Jak se domáhat nároků z lichevní smlouvy?
Hranice mezi soukromoprávní a trestněprávní lichvou je velmi nejasná, a i odborná veřejnost se v této věci rozchází. V případě, že určité jednání naplňuje znaky lichvy považujeme za vhodné nejdříve podat na lichváře trestní oznámení. To platí zejména pro případy organizovaných prodejních akcí zaměřující se na osoby snadno zranitelné a ovlivnitelné. Podrobný postup, jak podat trestní oznámení je k dispozici zde.
Pokud orgány činné v trestním řízení dospějí k závěru, že byl spáchán trestný čin, tak bude státním zástupcem podána obžaloba a v následném soudním řízení může soud obžalovanému uložit jak trest, tak náhradu škody poškozenému. Pokud je poškozený schopen lichváře kontaktovat, tak je vhodné mu co nejdříve adresovat zprávu, ve které namítnete neplatnost uzavřené smlouvy a přednesete požadavek na vzájemné navrácení plnění. V případě, že na základě takového oznámení nebude druhá strana ochotna plnit, tak bude nutné podat soudu civilní žalobu na náhradu škody a v řízení namítnout neplatnost předmětné smlouvy.
NAŠE DOPORUČENÍ
Jak neúměrné zkrácení, tak lichva nejsou v praxi nijak výjimečné. Lidé, kteří byli takovým jednáním ochuzení ovšem často neví, jakým způsobem se bránit. V tomto článku jsme se pokusili alespoň zjednodušeně popsat předmětné instituty a navrhnout možná řešení. Pokud si myslíte, že jste se stali obětí některé z výše uvedených praktik, tak bude nejvhodnější požádat o radu zkušeného advokáta. Nejen k tomu je Vám k dispozici tým advokátní kanceláře LAWYA.
[1] § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Pozn.: např. získání značného prospěchu, nebo spáchání lichvy jako člen organizované skupiny.
[3] § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006.
[5] Handlar, J. § 586 [Relativní neplatnost]. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1887, marg. Č. 26.
[6] Pelikánová, I., Pelikán, R. § 1796 Lichva. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. Aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520) [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-11-21]. Dostupné v Systému ASPI.
[7] Pozn.: což sice umožňuje větší zohlednění okolností konkrétního případu, ale citelně zasahuje do právní jistoty smluvních stran.
[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021-II.
[9] Janoušek, M. § 1796 [Lichva]. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 7.
[10] Petrov, J. § 1793 [Neúměrné zkrácení]. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 318, marg. č. 14.
[11] § 84 a 85 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
[12] § 1795 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
