V rámci trestního řízení může snadno nastat situace, kdy se obžalovaný ke spáchání trestného činu doznal nebo plánuje doznat, a to třeba také z důvodů, kdy jsou důkazy opatřené orgány v přípravném řízení natolik průkazné, že téměř nelze uvažovat o tom, že by vina obžalovaného nebyla v rámci hlavního líčení prokázána.
V takových případech pak obžalovaní často vyvíjí snahu o uzavření dohody o vině a trestu dle § 206b a § 175a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním („trestního řádu“), v rámci které se obžalovaný se státním zástupcem může „dohodnout“ na druhu a výši trestu, který bude obžalovanému za spáchání trestného činu uložen. Ne ve všech případech je však státní zástupce ochoten o dohodě jednat, a to právě třeba ve vztahu k dostatečném množství zajištěných důkazů. Alternativu pro sjednání dohody o vině a trestu přinesla novela trestního řádu zákon č. 333/2020 Sb., který s účinnosti ke dni 1. 10. 2020 zavedl mimo jiné institut prohlášení viny.
Prohlášení viny a její přijetí soudem
Dle § 206c trestního řádu může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Pokud dojde k prohlášení viny, soud zjistí stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby, pokud jsou přítomni při hlavním líčení a rozhodne, zda prohlášení viny přijme či nikoliv. Obecně může soud prohlášení viny odmítnout, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Soud tedy prohlášení odmítne hlavně v případě kdy by takovéto prohlášení viny mohlo poškodit práva samotného obžalovaného, například pokud by byl popis skutku v obžalobě nebo kvalifikace trestného činu zjevně nesprávná nebo například v případě, kdy by bylo porušeno právo obžalovaného na nutnou obhajobu. Soud však dále nemusí prohlášení viny přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran. Tento důvod se zdá být poněkud vágním a dopadá například na situaci, kdy má soud za to, že projednání případu před soudem v celém rozsahu může plnit funkci generální prevence a působit odstrašujícím příkladem na ostatní potenciální pachatele.
Souhlas s popisem skutkového děje a právní kvalifikací
V rámci prohlášení viny obžalovaný souhlasí s popisem skutkového děje tak, jak je uveden v obžalobě. Je tedy zřejmé, že v případě, kdy je obžalovanému kladeno za vinu přijetí úplatku, avšak ten tvrdí, že úplatek neobdržel (a ta částka taky neodpovídá), nebude vhodné využít institutu prohlášení viny. Jak již bylo zmíněno výše, v rámci prohlášení viny obžalovaný nesouhlasí pouze s popisem skutkového děje v obžalobě, tedy popisem toho, jakým způsobem k protiprávní skutečnosti došlo, ale také s právní kvalifikací v obžalobě uvedenou. Právě tento aspekt prohlášení viny může být ve vztahu k obžalovanému značně problematický. Obžalovaní totiž povětšinou nemají právní vzdělání a nemohou tak kvalifikovaně posoudit, zda jednání, ke kterému se doznávají, fakticky naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, který je jim kladen za vinu. Nelze tedy než doporučit nechat se v rámci trestního řízení vždy zastoupit obhájcem, neboť důsledky spáchání trestných činů bývají v rámci našeho právního řádu jsou nejtvrdší sankcí, jaká může být dle zákona udělena.
Důsledky prohlášení viny
Prohlášení viny, pokud jej soud přijme, s sebou nese řadu podstatných důsledků. Hlavním důsledkem, pro který jsou prohlášení viny činěna, je nezanedbatelná polehčující okolnost, kterou soud při stanovení druhu a výše trestu musí zohlednit. Do jaké míry může prohlášení viny ovlivnit závažnost sankce, záleží vždy na okolnostech případu, avšak soud musí vzít prohlášení viny při stanovení trestu v potaz, a to mimo jiné proto, že prohlášení viny značně zjednoduší samotné trestní řízení vedené před soudem. Pokud totiž dojde k prohlášení viny, soud již nevede dokazování ve vztahu ke skutkovému stavu a právní kvalifikaci a provádí dokazování pouze ve vztahu ke stanovení příslušného trestu nebo alternativních sankcí. Z tohoto důvodu je nutné důsledně zvážit, zda vinu před soudem prohlásit, neboť prohlášení viny již nelze odvolat, dokazování ohledně toho, jestli se stal skutek, jak je popsaný v obžalobě, již soud neprovádí a proti výroku rozsudku o vině nelze po prohlášení viny podat opravné prostředky. Ty jsou přípustné pouze proti výroku, kterým se stanoví trest nebo opatření.
Příklad
Jako příklad pro situaci, kdy může být prohlášení viny vhodným institutem, můžeme uvést situaci, kdy dojde ke spáchání například přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti zaviněním dopravní nehody. Je to typická situace, ve které se může ocitnout každý, kdo se účastní silničního provozu, i když je sebevíce obezřetný. Pokud obžalovaný fakticky souhlasí s popisem skutkového stavu a právní kvalifikací v obžalobě, má již pouze zejména zájem o to, aby byl stanovený trest co nejmírnější. Pro stanovení druhu a výše trestu jsou pak kromě právní kvalifikace trestného činu rozhodné zejména polehčující a přitěžující okolnosti, a právě jednou z polehčujících okolností může být prohlášení viny, které nejen, že může způsobit uložení nižšího trestu, ale také může poměrně značně zkrátit trestní řízení před soudem, jež bývá stresující a nepříjemné jak pro obžalovaného, tak pro případné poškozené.
NAŠE DOPORUČENÍ
Institut prohlášení viny je užitečným nástrojem jak pro orgány činné v trestním řízení, kterým může v mnohých případech usnadnit práci, tak pro obžalované, pro něž může představovat významnou polehčující okolnost při stanovení jejich trestu. S ohledem na závažnost prohlášení viny a její neodvolatelnost je však vždy vhodné konzultovat konkrétní okolnosti případu s právníkem a nejlépe se nechat v rámci trestního řízení vždy zastoupit obhájcem z řad advokátů.
